Jako na houpačce

22. února 2018 v 18:23 | Kristýna |  Co se jinam nevešlo
Dnes 10:30
Bezmoc. Smutek. Vztek. Nepochopení.

Po hodině Fyziky jsem šla za profesorem, protože jsem potřebovala jeho podpis a souhlas k tomu, abych mohla mít individuální studium. Díval se na mě nevěřícně a s opovržením. Z jeho výrazu bylo cítit: "porč bych ti měl povolit individuální plán, nic ti není a stejně se chceš jen flákat a nechodit do školy." Po tom, co si mě změřil pohledem a zeptal se, z jakého důvodu mám individuální studium, nezmohla jsem se na nic víc, než "ze zdravotních důvodů."
Jaký má smysl vysvětlovat moji nemoc někomu, kdo už si na mě názor udělal? Stejně by to nepochopil, nechtěl pochopit a vlastně ani nechtěl slyšet.
Jakým způsobem můžu smazat tu mylnou představu lidí NEVYPADÁŠ nemocně = NEJSI nemocná? Jde to vůbec? Lidi jsou schopni mě odsoudit ještě dřív, než promluvím.

Dnes 13:30
Zvědavost. Radost. Štěstí. Energie.

Jdu na poštu pro balíček od Báry. Bára se mi před týdnem ozvala s tím, že četla můj blog a chtěla by mě podpořit, udělat mi radost a rozveselit mi den. Poslala mi balíček se vzkazem a gelem od Bath & Bodyworks. Udělalo mi to hroznou radost. Nejen z důvodu, že to byl krásný dárek, ale hlavně kvůli tomu gestu.
To, že se mi cizí člověk ozve, že četl můj blog. To že ví, že nemám zrovna dobré období. To, že si dá tu práci, napíše mi, zajde kvůli mě na poštu a pošle mi dárek. To se běžně nestává.
Nabilo mě to pozitivní energií a štěstím. A došlo mi, že bychom všichni měli více myslet na ostatní. Stačí se na někoho upřímně usmát, podržet dveře, pomoct s kočárkem do tramvaje.. jsou to maličkosti, ale někomu můžou o 100% zlepšit náladu a den.


Co jsem tím to článkem chtěla říct? Nesuďte lidi podle prvního dojmu a podle vzhledu. Nikdy nevíte, čím si člověk právě prochází, co ho trápí, jaké má problémy. Stačí jedna špatná poznámka na jeho účet a může se cítit ještě mnohem hůř. Naopak stačí jedno hezké gesto a člověku to může rozveselit den, pomoct od špatných myšlenek a nebo přestane mít pocit, že je na všechno sám.

Kristýna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuza Zuza | Web | 23. února 2018 v 21:16 | Reagovat

Doufám, že ti to vyšlo a i přes nepochopení ti to podepsal.
Co/kde vlastně studuješ? Já jsem na matfyzu a naštěstí jsou u nás téměř všichni vyučující strašně ochotní

2 Kristýna Kristýna | E-mail | Web | 23. února 2018 v 21:32 | Reagovat

[1]: U nás je většina vyučujících taky ochotných a chápajících, ale výjikma se vždy najde...
Studuji první ročník navazujícího studia, obor Minerální biotechnologie, je to v Ostravě na Vysoké škole Báňské ;)

3 Anička Anička | Web | 24. února 2018 v 19:21 | Reagovat

První dojem nesmažeš. Někteří lidé prostě nepochopí, že ti něco je, i když nvypadáš nemocně, nezajímají je problémy ostatních a je to špatně :/ Každopádně ten dárek je moc milý! Četla jsem o tom u tvého příspěvku na instagramu :)

www.thewaybya.blogspot.cz

4 Jana Jana | E-mail | Web | 24. února 2018 v 21:25 | Reagovat

Kéž by to tak viděli všici,nesoudit neznámé... nakonec je ale smutné, když o vás spoustu lidí jeví zájem, až když máte hodně špatný zdravotní stav

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama