Měsíc v kostce - Leden 2018

4. února 2018 v 15:16 | Kristýna |  Jak jde čas
Rozhodla jsem se, že začátkem každého nového měsíce udělám shrnutí měsíce předcházejícího. Je to podle mě fajn cvičení rozvoje osobnosti - zamyslet se a napsat zpětně, co dobrého a špatného se za daný měsíc stalo, co mi dělalo radost, za co jsemm na sebe pyšná, čeho se chci vyvarovat do příštích měsíců, co bych chtěla zlepšit..

Vysokoškoláci mi dají za pravdu, že leden je jeden z nejvíce "poděs" měsíců u celého roku. Zkoušky a prokrastinace. Yaaay :D Já se musím pochválit, že jsem všechny zkoušky zvládla na první pokus a navíc jsem je měla hotové v polovině měsíce. I přes to, že jsem ze 14 týdnů zimního semestru odchodila jen 2-3 týdny a zbytek proležela v nemocnici. Nádhera. Obzvlášť musím zmínit úspěšně zdolanou zkoušku z Inženýrské matematiky, které jsem se bála nejvíc a nakonec jsem odcházela s krásnou dvojkou ^^.




V nemocnici jsem v průběhu ledna strávila pouze jednu noc, která ještě byla plánovaná dopředu. Ataku jsem neměla ani jednu. Hurá. Se špatnými zprávami jsem odcházela pouze z nefrologie, kde mi bylo opět diagnostikováno další zhoršení funkce ledvin a také špatná funkce štítné žlázy a dolouhodobý nedostatek vitamínu D.

Můj leden v pixelech :)

Musím říct, že těch 14 dnů volna, které jsem po zkouškách měla, bylo k nezaplacení a skvěle jsem si je užila. Hlavně jsem si odpočinula fyzicky i psychicky, dopřávala si hodně spánku a začala jsem zase cvičit jógu. Jógovala jsem tentokrát nepravidelně, ale během toho měsíce jsem si zacvičila zhruba 10x, což je hezké číslo ^^.

Knížku jsem přečetla pouze jednu - Rychleji mluvit nedokážu od Lauren Graham. Gilmorova děvčata jsem v mládí sledovala, viděla jsem také 4 nové díly, které vyšly loni a s knížkou od Lauren jsem zažívala krásnou nostalgii. Dokonce jsem po přečtení knihy shlédla několik starých epizod Gilmorek.


Co se seriálů týče, objevila jsem hned několik nových. Viděla jsem Sedmilhářky a Stranger Things, do kterého jsem se zažrala. A ještě jsem zkoukla seriál Blue Planet II, což je dokumentární série o životě v mořích a oceánech.

S kamarádkama jsme uspořádaly holčičí večer, na kterém jsme se prohrabávaly společnými vzpomínkami, dopisy, které jsme si navzájem posílaly a dárky, které jsme si jako děti dávaly. Tak moc jsem se už dlouho nenasmála. Další super večer jsme prožily dámskou jízdu v Ostravě, nakoupily si oblečení a knížky, daly si jídlo, zašly na kafe a pak do kina. Film Cizinec ve vlaku vřele doporučuji ^^.

Taky nesmím zapomenout, že jsem byla v Aquaparku v Olomouci! Mají tam super dlouhý tobogán, na kterém se může jezdit v nafukovacích kruzích a poprvé jsem jela na takovém tom trychtýři, ve kterém se rychle točíte a pak Vás to vyplivne uprostřed :D byla to sranda a celkem adrenalin.


Kristýna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Soulless Soulless | Web | 5. února 2018 v 18:01 | Reagovat

Jsem moc ráda, žes v lednu neměla žádnou ataku! :)
Přemýšlím, že se u tebe inspiruju a udělám taky nějaké shrnutí každého měsíce. :) Ale spíš než tak nějak v přelomových bodech, než úplně celkově... no uvidíme! :)

A moc se mi líbí "Year in pixels"! :)

Jo a fakt hodně tě obdivuju, žes šla na ten trychtýř, z tohohle mám já hrůzu! Tobogány mi nevadí, ale toho trychtýře se strašně bojím :D

2 Kristýna Kristýna | E-mail | Web | 6. února 2018 v 13:36 | Reagovat

[1]: Taky jsem se bála, ale překonala jsem to, říkala jsem si, že to snad nemůže být tak hrozné.. a bylo! :D do toho trychtýře vede totiž krátký tobogán, kterým se tam "přijede" a nikdo mi neřekl, že je ten tobogán tak hrozně prudký.. samozřejmě prudký byl až za zatáčkou,tam, kde už nebylo shora vidět :D začátek byl uplně pozvolný, jako obyč tobogán a po pár metrech šok :D nejhorší je, že když se tam dostaneš, už není cesty zpět :D No přežila jsem, ale jen o fous :D

3 Soulless Soulless | Web | 7. února 2018 v 2:02 | Reagovat

[2]: Ze mě si jednou kamarádi vystřelili tak, že mě nalákali na tobogán, který byl celý uzavřený, takže ve tmě.
Prý že je to v pohodičce. A byl to děs a hrůza, samé zatáčky, a pěkně prudké zatáčky. Navíc člověk ani neví, kdy ho to vyhodí. :D
No, hned jak jsem z toho tobogánu vyletěla, byla jsem totálně zmatená a v šoku. A všichni se mi smáli.
Já potom taky, ale jak jsem tam začala jezdit, myslela jsem, že bude po mně! :D Fuj. Na uzavřený tobogán už nikdy v životě nevlezu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama