Měsíc v kostce - Duben 2018

5. května 2018 v 10:25 | Kristýna |  Jak jde čas
Ahoj!

Je začátek nového měsíce, takže opět čas na shrnutí měsíce minulého. Musím říct, že duben nebyl moc úspěšný měsíc, takže to vezmu spíš rychle ať na Vás nepřenáším zbytečně moc negativní energie.

A začnu raději tím pozitivním! Začátkem měsíce jsem jela na narpzeninovou oslavu kámošky. Na chatu. Do přírody. Daleko od problémů. A hrozně moc jsem si to užila. Grilovali jsme, bavili jsme se a snad poprvé v životě jsem vyhrálu hru Bang!


V druhé půlce dubna jsem měla narozeniny. Už je mi 24. A nějak se na to necítím... Oslavovala jsem s přítelem a rodinou a pak pro mě kamošky přichystaly šíííílené překvápko. Šíleně bláznivé, šíleně promakané a šíleně krásné. Vůbec jsem nic takového nečekala a nechápu, jak to mohly vymyslet. V podvečer mě doslova unesly z domu se zavázanýma očima, vezly mě přes celé město na vozíku, který byl ozdobený černými balónky (to jsem zjistila až později :D) a zavezly mě do upířího doupěte. Všude viseli netopýři a černé balónky, pili jsme krev (jahodové nealko šampáňo) a dostala jsem knížku s upíří tématikou a spoustu dobrot. A koukali jsme na Interview s upírem. Prostě všechno promakaný do posledního detailu!


Taky nesmím zapomenout, že jsem byla na pětidenní exkurzi ze školy. V podstatě jsme projeli Jižní Čechy, podívali jsme se do různých firem a bylo to zajimavé, ale hodně vyčerpávající. A tady někde začal ten problém, který přetrvává do teď a nevypadá to, že by se mě chtěl jen tak pustit...

Moje tělo se rozhodlo, že už se nějakou dobu cítí celkem normálně, takže by to zase chtělo nějáké vzrůšo. Zatím nevím, co to přesně může být a jestli to přímo souvisí s porfýrií, ale příští týden se to snad v nemocnici v Praze dozvím. Zkráceně jde o to, že se už skoro 3 týdny cítím pod psa a zažívám nejhorší zkušenost s vyčerpáním organismu, kterou jsem kdy okusila. Není to normální únava. Popsala bych to jako kombinaci psychického a fyzického vyčerpání organismu, které člověku nedovolí nic. Ze spaní se budím a mám pocit, že umírám. Každý další nádech je těžší a těžší a vyžaduje velké množství energie. Mám problém s chozením do školy a obecně s chozením kamkoliv, protože mám každou chvíli pocit, že omdlím. Nevydržím stát, protože na to nemám energii. Bolí mě záda, bolí mě svaly, cítím každou část těla. Spánek nepomáhá a moje tělo nedokáže nikde načerpat novou energii. Každý den se po 10 hodinách spánku budím vyčerpaná a marně hledám energii, jak zvládnou další nový den. Nemůžu se soustředit, nemůžu přemýšlet. Nikdy jsem nic takového nezažila a musím přiznat, že jsem z toho dost nešťastná.

A doufám, že příští týden alespoň zjistím, čím by to mohlo být.

Mějte krásný květen,
Kristýna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eli Eli | Web | 6. května 2018 v 18:05 | Reagovat

Ahoj,
ta oslava musela být super!
Přeju ti, ať to není nic vážného a brzo se z toho vyhrabeš. Sama vím, že když přijde ten den/dny, kdy je mi přesně takhle, jsem mega nešťastná, a vůbec si nedokážu představit, že by mi takhle bylo tak dlouho v kuse. Drž se!

2 Jana Jana | Web | 9. května 2018 v 19:28 | Reagovat

Musím říct, že se to tím kamarádkám velice povedlo... jako muselo to být fakt super. Já nic podobného asi nezažiji, nemám v okolí lidi s tak dobrými nápady..to většinou vymýšlím jen já :-D

3 Anička Anička | Web | 12. května 2018 v 9:38 | Reagovat

O té oslavě už jsem četla na instagramu :) Je skvělé, že pro tebe něco takového uspořádali! :)

www.thewaybya.webriter.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama