Měsíc v kostce - Květen + Červen 2018

4. července 2018 v 16:29 | Kristýna |  Jak jde čas
Hurá! ^^ Jsem zpět!

Protože jsem minulý měsíc neměla čas napsat shrnutí za květen, nechala jsem to až na tento měsíc.. upřímně - ty dva msíce se od sebe zas tolik nelišily. To ještě vysvětlím..

Poslední dva měsíce byly pro mě extrémně náročné, vyčerpávající a dokonce to vypadlo, že budu muset skončit se školou. Celé dva měsíce jsem se v podstatě jen učila. Nedokázala jsem si dopřát tolik odpočinku, kolik moje tělo potřebovalo. Tím jsem se dostala do začarovaného kruhu, protože všechny symptomy se začaly zhoršovat a tím pádem se mi mnohem hůř učilo a soustředilo.

Došlo to až do bodu, kdy jsem se probrala a řekla si, že to nemám zapotřebí, a že pokud to nejde, tak z nějakého důvodu.. a že to tak možná má být. Přestala jsem na sebe být tak přísná a začala školu brát jinak, nestresovat se a tak nějak jsem to nechávala osudu. To mě taky donutilo napsat článek Stále se učím, kde vysvětluju, jak jsem se začala stavět ke stereotypnímu přístupu lidí, kteří nechápou, že trpět neviditelným onemocněním neznamená, že je mi fajn a mám sílu dělat věci jako člověk, který je zdravotně v pořádku. A že nemusím dělat vše, co se ode mě očekává a taky to dělat nebudu, pokud se na to nebudu cítit. Více to vše rozebírám v článku, tak si kdyžtak počtěte ;).


Nakonec jsem se na třetí pokus poprala s nejtěžší zkouškou a pak zvládla i další dvě, které mi ještě zbývaly. Takže to dopadlo vlastně fajn a jsem spokojená, ale upřímně se děsím příštího semestru, protože už teď vím, že budu mít problém zvládat takové množství předmětů, které mám zapsané, do toho psát diplomku a dělat diplomový projekt.. Když to nepůjde, tak to prostě nepůjde, hlavní je se z toho nepo*rat, žejo :D

Ještě se odehrála jedna (vlastně dvě) negativní věci, za uplynulé dva měsíce. Bohužel se to semlelo tak rychle po sobě, že než jsem se stihla vzpamatovat z jedné, přišla druhá rána. Na konci května mi nečekaně zemřel děda, na začátku června mi nečekaně zemřela i babička. Vyrovnávala jsem se s tím opravdu těžce a pořád mi někdy připadá, že není možné, aby byli pryč už napořád. Že se někdy musí ještě vrátit.. Abych to upřesnila, s babi a dědou jsem žila v jednom domě od doby, co jsem se narodila. Vídala jsem je každý den, měla jsem s nimi skvělý vztah. A je pro mě stále těžké procházet okolo dveří jejich bytu a vědět, že už tam nejsou. Pauzy mezi učením jsem vyplňovala tím, že jsem pomáhala vyklízet jejich skříně a uklízet jejich byt. Vím, že smrt k životu patří a oba dva se dožili úctyhodného věku, ale i kdyby člověk chtěl, na poslední loučení se nikdy nepřipraví.

A abych se ještě vyjádřila ke svému zdravotnímu stavu, před 2 měsíci mi v IKEMu přišli na to, že mám pancytopenii. Nechali to měsíc jen tak, aby viděli, jestli se to bude nějak vyvíjet. Některé hodnoty se za ten měsíc zlepšily a některé naopak zhoršily a už to konečně řeší hematolog. Zrovna jsem ve fázi čekání na výsledky krve.

Články teď budou zase častěji, už mám konečně víc času i energie a taky už se mi rýsuje pár nových nápadů ^^.

Tak zatím čau!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama