Sladký život porfyrika? 1. část

13. července 2018 v 16:13 | Kristýna |  Život s porfyrií
Ahoj!

Tímto článkem bych chtěla trochu nahlédnout pod pokličku všemu, co se týká jídla, stravování, výživy, přijmu kalorií a výdeji energie u porfyrie. Nejsem žádný expert na výživu, nestravuju se podle žádných jídelníčků, snažím se jen naslouchat tomu, co mi říká mé tělo. I když musím přiznat, že mě dost často svými požadavky vykolejí a je absolutně nevypočítatelné.

Ale začnu hezky od začátku. Už od malička jsem si nedovedla odepřít sladké. Milovala jsem vše od lízátka po dort a cukrovou vatu. Neměla jsem potřebu se v ničem omezovat, vždycky jsem měla normální štíhlou postavu a byla jsem se sebou v tomto ohledu spokojená. Tehdy mě nenapadlo si tuto chuť na sladké spojovat s něčím nepřirozeným, co může v mém těle probíhat.

Jako teenager jsem hodně sportovala, chodila běhat, jezdila na kole, na bruslích. Začala jsem si všímat, že i když jím přes den tak, aby to odpovídalo sportovnímu výkonu, ke konci běhu nebo jízdy na kole jsem cítila, jak se mi stáhne žaludek a končetiny najednou přestávají poslouchat tak, jak bych chtěla. Taťka mi tehdy říkával: "To není možné, musíš mít nějáký špatný metabolismus, tvoje tělo neumí hospodařit s cukry." Nepomáhalo mi ani sníst v průběhu sportu dva nebo tři hroznové cukry. Vždycky jsem se jen tak tak dopotácela domů, nohy jsem vláčela doslova zasebou, přemlouvala se ke každému dalšímu kroku a okamžitě po příchodu jsem vždy snědla několik hroznových cukrů najednou, zajedla to sladkým pečivem nebo buchtou, vypila jsem nálev z kompotu a ještě to zajedla sušenkou nebo čokoládou. Pak jsem počkala 15 minut a byla jsem schopná trochu normálně fungovat a postavit se zase na nohy.

Tyto stavy se v průběhu několika let zhoršovaly a já nějak podvědomě přestávala sportovat skoro úplně, protože jsem věděla, co po sportu bude následovat a jak se budu cítit. Tou dobou jsem jedla sladkosti a sladké jídla 4x - 5x denně. Sladká snídaně většinou zahrnovala ovesnou kaši s ovocem, koláč nebo buchtu. Sušenka nebo čokoláda ke svačině, palačinky k obědu, k odpolední svačině ovoce, jogurt nebo slazené mléko. Do toho jsem ještě celý den uzobávala bonbóny nebo třeba slazené zapékané müsli. Po téhle náloži jsem pak zvládla dát si normální "slanou" večeři. Takhle jsem fungovala skoro každý den několik let.


Tím se dostáváme do doby mé první porfyrické ataky. Tehdy jsem byla ve stavu, kdy jsem ze dne na den přestala jíst úplně. Zaprvé proto, že mě bolelo břicho, zadruhé proto, že jsem každé sousto hned vyzvracela a zatřetí proto, že jsem spala 22 hodin denně. Během 10 dní, kdy jsem nevěděla, co se se mnou děje, jsem zhubla téměř 10 kg. Připadala jsem si jako kostra potažená kůží a nic víc. Sotva jsem byla schopná sama stát. Po dalších X dnech na kapačkách doktoři přišli na to, že by to možná mohla být porfyrie. Začali mi zvyšovat dávky glukózy, které mi proudily do žíly a já jsem na to reagovala překvapivě výborně.

Během pobytu v nemocici mě potkaly různé věci, například, když si zpočátku doktoři nevěděli s diagnózou rady a hledali záchytný bod, kterého by se mohli chytit, zvažovali také, jestli netrpím poruchami přijmu potravy.

V tomto bodě bych to ukončila a pokračování se dozvíte v 2. části článku, který vyjde brzy ^^!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 V3ronika♥ V3ronika♥ | Web | 14. července 2018 v 18:36 | Reagovat

knedlíky ovocné miluju ♥

2 Anna Anna | E-mail | Web | 18. července 2018 v 14:47 | Reagovat

Panejo, úplně jsem se z toho článku přesladila. Je zajímavé, jak dokáže lidské tělo fungovat a říct si o pořádnou dávku cukru. A pak takhle rychle zhubnout. Je dobře, že lékaři přišli na to, co ti je :)

https://thewaybya.webriter.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama