Sladký život porfyrika? 2. část

17. července 2018 v 14:56 | Kristýna |  Život s porfyrií
Článek navazuje na první část.

Během pobytu v nemocici mě potkaly různé věci, například, když si zpočátku doktoři nevěděli s diagnózou rady a hledali záchytný bod, kterého by se mohli chytit, zvažovali také, jestli netrpím poruchami přijmu potravy. Vyptávali se mě ohledně jídla na vše možné a když za mnou naši přišli na návštěvu, odchytl si je doktor a vyptával se jich na moje stravování, jestli jim nepřipadá něco divného na tom, jak se stravuju doma, jestli jím sama nebo někdy například obědvám s rodinou a jestli není možnost, že například jídlo tajně vyhazuji, splachuji nebo tajně zvracím. Od našich jsem se pak dozvěděla, že mi dokonce po každém jídle v nemocnici kontrolovali tác, aby viděli, kolik jsem toho snědla. Ani se jim nedivím, že měli podezření na něco takového, protože to, jak jsem v té době byla vyhublá, té myšlence dost nahrávalo..

Pak mě doktoři seznámili s diagnózou porfyrie a vysvětlili mi, že tělo porfyrika, především v období ataky, vyznačuje abnormalitami v metabolismu cukrů a tuků. Zvýšený příjem cukrů dokonce dokáže rozvíjející se ataku v počátku zastavit. Podávání vysokých dávek cukrů během ataky dokáže zmírnit příznaky a přispět k rychlejší rekonvalescenci organismu. U porfyriků je také doporučena tzv. high-carb diet, což znamená vysoký příjem sacharidů, nejlépe okolo 60% z celkového denního přijmu. Naopak bílkovin je doporučeno konzumovat málo, především v případě, že jsou zasaženy také ledviny.Kdybych nepřijímala dostatečné množství sacharidů, může se v těle okamžitě spustit ataka. Také je důležité to, že nesmím nikdy vyhladovět, a proto s sebou neustále tahám různé tyčinky a jídlo ve všech kabelkách a batozích.


Tak už mi to konečně docvaklo. Všechny ty chutě na sladké byly celou dobu jen volání mého těla o pomoc. Podvědomá ochrana před přicházející atakou.

I po roce a půl mě moje tělo často překvapí různými výkyvy a běžně se mi stává, že i když si dám dvě večeře, okolo půlnoci se vzbudím se sevřeným žaludkem, bolestí břicha a neskutečným vyčerpáním. Pro tyto případy mám na nočním stolku vždy hroznový cukr a stačí mi pár tobolek, abych mohla zase v klidu usnout. Hroznový cukr se pro mě stal neustálým společníkem a není to pro mě nástroj, který by mě nakopnul ke kdoví jakým výkonům a dodal mi spoustu "rychlé" energie, ale spíš je to nejrychlejší metoda, jak přežít cukrovou krizi, kterou mívám každou chvíli. Dokáže to zahnat pocit, že sebou každou chvíli seknu a že můj žaludek začal požírat sám sebe, ale nic víc to se mnou neudělá. V případech, kdy opravdu cítím, že na mě jde porfyrická ataka, se cukry doslova nacpu. Džus, banány, hroznový cukr, sladké pečivo, sušenky.. vše, co je po ruce.

A k tomu nadpisu.. sladký život to opravdu je, ale pouze, když je "sladký život" psáno v uvozovkách ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anna Anna | Web | 18. července 2018 v 14:49 | Reagovat

Jak jsem již psala u první části. Je zajímavé, jak tělo dokáže takhle reagovat. Sama bych si také myslela, že trpíš poruchou příjmu potravy, ale důležité je, že už teď aspoň víš jak na to.

https://thewaybya.webriter.cz/

2 Keiji Keiji | Web | 25. července 2018 v 6:23 | Reagovat

Taky jsem byla docela překvapena, jak takto může to tělo ve skutečnosti fungovat. Ještě jsem to neslyšela, každopádně díky za rozšíření obzorů. Myslím, že tohle je jedna z těch příjemnějších věcí, lepší, než se dozvědět, že už sladké nemůžeš vůbec... :)

3 Elis Elis | Web | 25. července 2018 v 13:35 | Reagovat

Masakr, masakr... Je to opravdu zvláštní reakce těla. Hlavně se drž, ať se ti daří a vše je jen lepší :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama