Září 2018

Nepoučitelná

7. září 2018 v 15:09 | Kristýna |  Život s porfyrií
Začala jsem na sobě poslední měsíce pozorovat, že neumím říct DOST, STOP a NE. Neumím to říct sama sobě.

Pokaždé, když se vrátím z nemocnice a je mi najedou fajn, cítím se dobře, nic mě nebolí, najednou zapomenu, že jsem nemocná. Zapomenu na klidový šetřící režim. Mám přece dobité baterky, a tak rychle musím udělat vše, co jsem promeškala a co jsem nestihla. Potřebuji si přece odškrtat co nejvíce položek z mého To-Do Listu...

Někdy se chovám fakt pitomě. A uvědomím si to až když sebou málem švihnu o zem. Když zrovna umývám dveře a prudce se zvednu ze dřepu. Černo, celý svět se točí a já se držím futer a přemýšlím, jestli sebou dřív seknu o zem nebo se pozvracím.

Já dobře vím, že se nemám zbytečně přetěžovat a že spousta věcí počká. A nikdo se kvůli nim nezblázní. A stejně se mi to v hlavě někdy přepne zpět do doby, kdy jsem byla zdravá a dokázala jsem udělat vše lusknutím prstu a nic nebyl problém.

Ubližuju tím jenom sobě.

Takže si tady tuhle poznámku nechám pro příště, až se budu zase cítit jako Superwoman.