Říjen 2018

Podzimní batátová polévka

26. října 2018 v 17:49 | Kristýna |  Recepty a vaření
Vynikající sytá krémová polévka, která zahřeje. Ideální na podzim!

Na 4 porce budeme potřebovat:

Jeden větší batát nebo dva menší (300-400g)
3 středně velké brambory
1 mrkev
2 lžičky čerstvě nastrouhaného zázvoru
1 cibuli
1 menší jablko, oloupané a nakrájené na menší kostičky
Trocha másla
Olivový olej
Půl hrníčku červené čočky
2 stroužky česneku
1 l zeleninového vývaru
Trochu plnotučného mléko (já nahradila polotučným mlékem a trochou smetany)
Sůl, pepř, chilli
Kari koření
Sušené polévkové bylinky (co dům dá)

1. Troubu předehřejeme na 180⁰C. Batáty, brambory a mrkev oloupeme, nakrájíme na menší kousky a dáme do pekáčku. Přidáme přepůlené stroužky česneku, zakápneme olivovým olejem, trochu posolíme a popepříme a dáme péct na 20 minut. Občas směs promícháme, aby se zelenina rovnoměrně opékala.

2. Do hrnce nakrájíme cibuli nadrobno a necháme zesklovatět na másle. Přidáme 2 lžičky kari koření, najemno nakrájený nebo nastrouhaný zázvor a na kostičky nakrájené oloupené jablko, chvíli restujeme a podlijeme hrníčkem vody - při tomto kroku dejte pozor, aby Vás horká pára při podlévání neopařila!!!

3. Necháme chvíli probublávat, potom přidáme upečenou zeleninu z pekáčku a zalijeme vývarem. Přidáme propláchnutou červenou čočku a vaříme 20-25 minut.

4. Směs rozmixujeme tyčovým mixérem, chutnáme a dochutíme solí, pepřem a špetkou chilli. Nakonec vše zjemníme mlékem podle chuti a necháme ještě chvíli povařit.

5. Můžeme dozdobit bylinkami, nastrouhaným parmazánem nebo posypat sezamovými nebo lněnými semínky. Podáváme jen tak nebo s pečivem.


Nenechte se pohltit!

19. října 2018 v 16:20 | Kristýna |  Myšlení Zero-waste a Minimalismus
Zdravím Vás a přeji hezký pátek!

Dnešním článkem bych chtěla začít novou sérii a vlastně celou novou rubriku na mém blogu. Jak jistě víte, už se pár let zabývám problematikou odpadů a s tím svouvisejícími problémy konzumního světa a vším, co nás ovlivňuje v rozhodování. Rozhodování o tom, čím se v životě obklopujeme, co kupujeme, jak nás při tom ovlivňuje reklama, sociální sítě a taky tím, jak má většina lidí potřebu nakupovat věci, které nepotřebují nebo nejsou schopni zkonzumovat. Celou tuhle problematiku pro mě završuje odpadové hospodářství a zpracování odpadů.

V podtsatě se jedná o myšlení Zero-waste a minimalismu, ale já nemám ráda škatulkování, takže to takto úplně striktně označit nechci. A navíc za tím vším vidím mnohem širší spojitosti, ať už jsou ekologické, ekonomické, etické nebo psychologické. A věřte mi, že jedno s druhým souvisí, i když se to na první pohled úplně nezdá.

Ve svém životě bychom se měli obklopovat pouze věcmi, které nám k něčemu slouží, potřebujeme je pro uspokojení základních potřeb, nebo nám dělají radost. Nic jiného (z materiálního hlediska) k životu nepotřebujeme. Reklamy se nás snaží přesvědčovat o opaku, lidská mysl se nechá velmi jednoduše zmanipulovat a z dnešního konzumního stylu života jsme tak nějak naučení, že čím více máme, tím by měl být náš život lepší a kvalitnější. Takže potom kupujeme elektroniku, kosmetiku, oblečení, doplňky do bytu.. které nepotřebujeme, nejsme schopni využít, spotřebovat, unosit nebo z nich po týdnu přestaneme mít radost. Nakonec je buď vyhodíme, nebo se stáváme jejich sluhy a každý týden z nich otíráme prach. Ale mělo by to být přesně naopak!

Věci, kterými se obkopujeme, by měly sloužit nám, a ne my jim. S touto myšlenkou by se měli lidé naučit pracovat a používat jí v reálném životě. I když to může znít dost radikálně, cílem tohoto myšlení není uchýlit se k extrémům, které nám jsou proti srsti. Znamená to udělat (klidně malé) změny v životě a myšlení, které mají smysl.


Znamená to zamyslet se nad tím, za co utrácíme vydělané peníze, zamyslet se nad tím, jakou pro nás mají věci hodnotu, zjistit, z čeho máme opravdu radost a co je v našem životě nepotřebné a zbytečné. Takovými kroky můžete ušetřit také svůj čas, který pak můžete věnovat něčemu, co pro Vás má smysl. Také tím pomůžete životnímu prostředí, protože nebudete kupovat zbytečné věci, které se následně stanou zbytečným odpadem, nebudete kupovat jídlo, které nestihnete sníst a skončí v koši a následně na skládce, kde se bude rozkládat za vzniku skleníkových plynů.. a tak pořád dále.

Je to koloběh a opravdu jedna věc navazuje na druhou. Všechny dohromady pak mají negativní vliv na kvalitu (nejen našeho) života a také na životní prostředí.

Já jsem toho názoru, že celý tento kolotoč potřebuje trochu přibrzdit a jedině rozhodnutí každého člověka tomu může trochu pomoci.

Nezapomeňte, že se neříká nadarmo, že méně je někdy více.

Těšte se na nové články!
Kristýna

Vše okolo Port-katetru

9. října 2018 v 8:24 | Kristýna |  Život s porfyrií
Ahoj! Po dlouhé době tady mám nový článek, tentokrát se bude týkat mého Port-katetru.

Port-katetr je malé zařízení, které zajišťuje dlouhodobý žilní vstup v případě, že zdravotní stav pacienta vyžaduje časté podávání infuzí, v případě, že má pacient žíly od předchozí léčby poničené a tím pádem k dalším infuzím nepoužitelné a zároveň pokud se předpokládá dlouhodobá léčba. Je to systém zcela uzavřený pod kůží, takže nikde netrčí žádné hadičky a podobně.

Port-katetr se skládá ze dvou částí. První částí je katetr, což je vlastně hadička, která je zavedená do velké centrální žíly uvnitř těla. Druhou částí je port, což je komůrka opatřená silikonovou membránou, na kterou je napojen katetr.

Pro všechny, které čeká zavádění Portu, mám dobrou zprávu - není se čeho bát! Zavádění Port-katetru provádí chirurg na operačním sále. Standartně se používá pouze lokální anestezie, u dětí pak anestezie celková. Na to, jaký jsem měla ze zákroku strach, musím říct, že to vůbec nebyl strašný zážitek. Pan doktor si se mnou celou dobu povídal, říkal mi, co zrovna dělá a proč, vtipkoval a snažil se, abych byla v co nejmenším stresu. Celý zákrok trval okolo hodiny.

Také jsem se dozvěděla, že moje tělo má nějáký problém s přijímáním lokální anestezie (což jsem se týden předtím taky přesvědčila při zavádění centrálního žilního katetru) a je docela nemožné mi umrtvit místo tak, abych necítila vůbec žádnou bolest. Takže i přes to, že mi doktor neustále přidával lokální anestezie, jsem bolest cítila. Musím ale říct, že jsem byla psychicky připravená na to, že to bude mnohem horší. Takže jsem byla příjemně překvapena.

Momentálně jsem pátým dnem po zákroku. Rána se pomalu hojí, ale zatím mě celá ta oblast, do které mi port zaváděli, docela bolí. Hlavně když hýbu rukou. Nemůžu zvedat nic těžkého a obecně musím tu ruku šetřit, moc s ní nehýbat, nedělat prudké pohyby. Port mám na pravé straně hrudníku a je zavedený tak, že při nošení běžného oblečení nepůjde vůbec vidět. Trochu se bojím, aby mi nevadil pod ramínkem podprsenky. Tu prozatím, dokud je rána čerstvá a citlivá, nenosím.


A jak to teda všechno probíhalo? Když jsem byla ještě na běžném pokoji, sestra mi přinesla košili "andělíčka" a kompresní punčochy (aby se předešlo trombóze). Vše ostatní muselo dolů, takže na sál mě převáželi téměř nahou. Před sálem jsem musela sundat i tu košili, přikryli mě látkou a převezli na sál. Na sále okolo mě začalo lítat několik sester, které mě postupně napojily na různé přístroje a pak už jsem jen čekala, až přijde pan doktor.

Nejprve mě doktor dezinfikoval, pak oblepili celou oblast, do které se měl Port zavádět a pak už se píchala lokální anestezie, která je sama o sobě dost nepříjemná a při vstřikování štípe.

Nejprve se zavádí katetr. Doktor udělal malou dírku (asi 0,5 cm) přes kterou zavedl hadičku do velké žíly uvnitř těla. Říkal, že hadička má délku 20 cm a že vede v podstatě až do srdce. Když byla hadička zavedená, dělalo se několik kontrolních rentgenů, nejprve jen tak, poté s kontrastní látkou, aby lékař věděl, že je hadička opravdu zavedená tam, kde má být. Poté přišel na řadu samotný Port. Doktor udělal díru dlouhou asi 4 cm a poté v podkoží vytvořil "kapsu" tak, aby se do ní Port vešel. Poté se hadička pomocí speciálního "háčku" musela protáhnout uvnitř těla pod kůží až k Portu, ke kterému doktor hadičku připojil. Poté se vyzkoušela funkčnost portu a také to, jestli vše těsní a je napojené správně. Následoval další rentgen s kontrastní látkou a když byl doktor přesvědčen, že je vše v pořádku, zbývalo už jen umístit port do podkožní kapsy a vše zašít. A bylo hotovo!

Po dvou hodinách následoval ještě jeden kontrolní rentgen. Když lokální anestezie přestala účinkovat, dost mě rána bolela, ale nebylo to nic nesnesitelného. Spíš jsem byla ráda, že už je vše za mnou a snažila jsem se na bolest nemyslet.

Pokud vás tento zákrok čeká, opravdu se není čeho bát, dá se to v pohodě zvládnout a hlavně to člověku ve výsledku ušetří dost trápení a bolesti s napichováním kanil.

Pokud máte dotazy, tak pište!
Kristýna