Vše okolo Port-katetru

9. října 2018 v 8:24 | Kristýna |  Život s porfyrií
Ahoj! Po dlouhé době tady mám nový článek, tentokrát se bude týkat mého Port-katetru.

Port-katetr je malé zařízení, které zajišťuje dlouhodobý žilní vstup v případě, že zdravotní stav pacienta vyžaduje časté podávání infuzí, v případě, že má pacient žíly od předchozí léčby poničené a tím pádem k dalším infuzím nepoužitelné a zároveň pokud se předpokládá dlouhodobá léčba. Je to systém zcela uzavřený pod kůží, takže nikde netrčí žádné hadičky a podobně.

Port-katetr se skládá ze dvou částí. První částí je katetr, což je vlastně hadička, která je zavedená do velké centrální žíly uvnitř těla. Druhou částí je port, což je komůrka opatřená silikonovou membránou, na kterou je napojen katetr.

Pro všechny, které čeká zavádění Portu, mám dobrou zprávu - není se čeho bát! Zavádění Port-katetru provádí chirurg na operačním sále. Standartně se používá pouze lokální anestezie, u dětí pak anestezie celková. Na to, jaký jsem měla ze zákroku strach, musím říct, že to vůbec nebyl strašný zážitek. Pan doktor si se mnou celou dobu povídal, říkal mi, co zrovna dělá a proč, vtipkoval a snažil se, abych byla v co nejmenším stresu. Celý zákrok trval okolo hodiny.

Také jsem se dozvěděla, že moje tělo má nějáký problém s přijímáním lokální anestezie (což jsem se týden předtím taky přesvědčila při zavádění centrálního žilního katetru) a je docela nemožné mi umrtvit místo tak, abych necítila vůbec žádnou bolest. Takže i přes to, že mi doktor neustále přidával lokální anestezie, jsem bolest cítila. Musím ale říct, že jsem byla psychicky připravená na to, že to bude mnohem horší. Takže jsem byla příjemně překvapena.

Momentálně jsem pátým dnem po zákroku. Rána se pomalu hojí, ale zatím mě celá ta oblast, do které mi port zaváděli, docela bolí. Hlavně když hýbu rukou. Nemůžu zvedat nic těžkého a obecně musím tu ruku šetřit, moc s ní nehýbat, nedělat prudké pohyby. Port mám na pravé straně hrudníku a je zavedený tak, že při nošení běžného oblečení nepůjde vůbec vidět. Trochu se bojím, aby mi nevadil pod ramínkem podprsenky. Tu prozatím, dokud je rána čerstvá a citlivá, nenosím.


A jak to teda všechno probíhalo? Když jsem byla ještě na běžném pokoji, sestra mi přinesla košili "andělíčka" a kompresní punčochy (aby se předešlo trombóze). Vše ostatní muselo dolů, takže na sál mě převáželi téměř nahou. Před sálem jsem musela sundat i tu košili, přikryli mě látkou a převezli na sál. Na sále okolo mě začalo lítat několik sester, které mě postupně napojily na různé přístroje a pak už jsem jen čekala, až přijde pan doktor.

Nejprve mě doktor dezinfikoval, pak oblepili celou oblast, do které se měl Port zavádět a pak už se píchala lokální anestezie, která je sama o sobě dost nepříjemná a při vstřikování štípe.

Nejprve se zavádí katetr. Doktor udělal malou dírku (asi 0,5 cm) přes kterou zavedl hadičku do velké žíly uvnitř těla. Říkal, že hadička má délku 20 cm a že vede v podstatě až do srdce. Když byla hadička zavedená, dělalo se několik kontrolních rentgenů, nejprve jen tak, poté s kontrastní látkou, aby lékař věděl, že je hadička opravdu zavedená tam, kde má být. Poté přišel na řadu samotný Port. Doktor udělal díru dlouhou asi 4 cm a poté v podkoží vytvořil "kapsu" tak, aby se do ní Port vešel. Poté se hadička pomocí speciálního "háčku" musela protáhnout uvnitř těla pod kůží až k Portu, ke kterému doktor hadičku připojil. Poté se vyzkoušela funkčnost portu a také to, jestli vše těsní a je napojené správně. Následoval další rentgen s kontrastní látkou a když byl doktor přesvědčen, že je vše v pořádku, zbývalo už jen umístit port do podkožní kapsy a vše zašít. A bylo hotovo!

Po dvou hodinách následoval ještě jeden kontrolní rentgen. Když lokální anestezie přestala účinkovat, dost mě rána bolela, ale nebylo to nic nesnesitelného. Spíš jsem byla ráda, že už je vše za mnou a snažila jsem se na bolest nemyslet.

Pokud vás tento zákrok čeká, opravdu se není čeho bát, dá se to v pohodě zvládnout a hlavně to člověku ve výsledku ušetří dost trápení a bolesti s napichováním kanil.

Pokud máte dotazy, tak pište!
Kristýna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | 10. října 2018 v 20:28 | Reagovat

Ahoj (snad můžu tikat, jsme stejně staré :)) náhodou jsem o tobě dneska ráno našla článek. A chtěla jsem ti napsat, jen nemám instagram a jiná cesta mě nenapadá. Mám porfýrii, opravdu v ČR nejsi sama, hrstka nás přece jen je. :)

2 Kristýna Kristýna | E-mail | Web | 11. října 2018 v 14:24 | Reagovat

[1]: Ahoj! jsem moc ráda, že ses, ozvala, pokud budeš mít zájem, budu ráda, když mi napíšeš mail nebo si mě přidáš na facebooku, pokud máš. Můj mail je kristyna.raskova@gmail.com :) ráda bych s tebou byla v kontaktu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama